154 20 let Slovanu

Julie Kráčmarová

Někdo z vás to možná netuší, náš gympl byl založen roku 1867 (což je sakra dávno – nastíním vám tady pro představu atmosféru doby: vlaky jezdí na páru, na britském trůnu sedí Viktorie, USA kupuje Aljašku od Ruska, …) původně v budově na Kosinově ulici, kde dnes stojí SŠ technická a obchodní.

Zásadní otázka zní – co se za posledních 154 let na SGO změnilo?

OK, tohle je moc daleko do historie… co takhle okolo 20 let? To si někdo určitě ještě živě vzpomíná.

Z hlediska vybavenosti je změna očividná – oprava historické budovy (toalety, zateplení, výměna oken) a samozřejmě dostavba nové moderně vybavené budovy. Stálo to za to, ale zdarma to nebylo – podle pana ředitele R. Slouky bylo do školy od roku 2007 investováno bezmála 400 mil. Kč.

Mohli bychom určitě šťourat v myšlenkových pochodech architekta ohledně některých věcí, jako například pověstné hřiště na střeše nebo jedna konkrétní učebna s mnoha okny, z nichž pouze jedno lze otevřít na deseticentimetrovou škvíru. Ale každý se může zmýlit, a dokud budova stojí a nepadá nám na hlavu (na rozdíl od učení), je svět v pořádku.

Teď k samotné službě školy neboli vyučování. K smůle studentů se začaly řešit absence, takže škola už není holubník. Dnes si už jen tak nezajdete místo matiky do sámošky pro rohlík s anglickou slaninou a kofolu, jako tomu bylo před 20 lety.

Spousta studentů si stěžuje, jak je způsob výuky zakořeněn v tereziánském období. Rozhodně se stále učí metodou hromadné výuky. Stále se učíme zpaměti, a to stále větší kvantum informací, jelikož technologie jde neustále dopředu a s ní i potřebné poznatky. Jak ale s těmito informacemi pracovat, kde je případně hledat? Přijde žák sám od sebe na to, co mohlo vyplynout z historické události, jak se dají v praxi využít rovnice, obhájit si svůj názor nebo vymyslet vlastní řešení ekologického problému? Nebo se mu jen vše „nalije do hlavy?“ Samozřejmě, v tomto ohledu hodně záleží na daném učiteli, jak se s osnovami vypořádá…

Na druhou stranu mohou být školy pouze tak inovativní, jak mají svázané ruce požadavky ministerstvem školství. Na Slovanu naštěstí vládne vesměs přátelská atmosféra, a tak bufet, články školního časopisu (samochvála musí být, že ano) či brokolicová poezie studenty vyvedou z depresí, vzniklých z povinné maturity z pěti předmětů.